VÝSTAVA FOTOGRAFIÍ
Viděno čtyřmi / Visions of Four
na zámku v Dobřichovicích
Srdečně vás zveme na výstavu čtyř výrazných fotografických hlasů současnosti.
Každý z autorů přináší svůj jedinečný pohled na svět skrze objektiv – od street fotografie přes abstraktní vizuální poezii až po detaily a kompozici.
ČTVEŘICE FOTOGRAFICKÝCH PŘÁTEL
VYSTAVUJE POPRVÉ SPOLEČNĚ SVÁ DÍLA.
RŮZNÁ TÉMATA, RŮZNÉ POHLEDY NA SVĚT.
ZUZANA TEREŠOVÁ - PAVEL VIDLAŘ - PETR VÁPENÍK - CARLOS SARDÁ VIDAL
Datum konání:
3. června až 3. července 2026
(vernisáž v pátek 5. června od 18:00 h)
Autoři
Zuzana Terešová
vnáší do pouliční fotografie jemný, pozorovací pohled, který preferuje neokázalé okamžiky před efektními situacemi. Její snímky ukazují město jako prostor malých příběhů — artistické kompozice se střídají s nečekanými gesty a světelnými nálezy, které dohromady vytvářejí tichý, ale sugestivní komentář k běžnému životu. V jejích fotografiích je patrná citlivost pro rytmus ulice: Zuzana pracuje s kontrastem, liniemi architektury a momentálními interakcemi lidí tak, že i zdánlivě banální scény získají vizuální napětí a emoční hloubku. Její jazyk nestaví na póze ani aranžovanosti — naopak hledá autenticitu v tom, co se děje mezi záběry, v průsečíku náhody a pozornosti. V kontextu výstavy Viděno čtyřmi přináší Zuzana kolekci snímků, která diváka pozve ke zpomalenému sledování: k naslouchání městu očima, jež si všímá drobných absurdit i tichých krás všedních dní.
Pavel Vidlař
patří ke generaci autorů, kteří dokázali proměnit běžné městské scény v poetické sondy do každodenní moderní reality. Jeho fotografie nejsou o scénách, které by se staly „fotogenickými“ kvůli své dramatice či výjimečnosti — právě naopak. Vidlař hledá krásu v náhodě, přímost v okamžiku, autenticitu v detailech, které většina z nás přehlédne. Jeho práce je hluboce zakořeněná ve street fotografii. Vidlař nestrhává pozornost na připravené kompozice či aranžované výjevy. Místo toho jeho oko vyhledává nepatrné momenty — lidská gesta, světelné střety, architekturu města promítnutou skrze stíny a kontury. Výsledkem je série snímků, které působí jako tiché dopisy o našem každodenním životě. Co je na Vidlařově tvorbě nejvíce fascinující, je jeho vnímavost — schopnost zachytit to, co většina z nás ignoruje. Jeden vržený stín, člověk projíždějící na kole ve spěchu, drobný detail fasády, nebo reflex v deštivém výkladu — to vše má v jeho obrazech poetiku, která dodává ulicím lidskost i melancholii. Tato fotografie nevnucuje návod, jak vidět svět — spíše nás učí dívat se pozorněji. Výstava „Viděno čtyřmi“ dává Pavlovi Vidlařovi důstojné místo vedle kolegů, kteří jdou svými vlastními cestami. Jeho snímky přinášejí surovou, ale upřímnou dimenzi městské zkušenosti — připomínku, že i v rutině a anonymitě může být nečekaná krása.
Petr Vápeník
je fotograf, který své dílo buduje na citlivém propojení technické preciznosti a poetického vnímání reality. Ve svých projektech systematicky zkoumá to, co je často skryto běžnému pohledu: pohyb vody, světelná hra, odrazy, struktury a ticho okamžiku. Jeho práce je charakteristická použitím velmi dlouhé expozice a experimentálního přístupu k objektivům, což mu umožňuje zachytit dynamiku i intimitu scény. Díky tomu jeho fotografie získávají hloubku — nejde jen o momentální scénu, ale o naladění času, stavu, nálady. V kolekci, kterou přináší na výstavu „Viděno čtyřmi“, najdeme práce, které reflektují jeho hlavní zájmy: světlo, pohyb, vizuální meditace. Jeho snímky nabízejí divákovi možnost zastavit se a vnímat nejen to, co je zřejmé, ale i to, co se skrývá „mezi snímky“. Petr Vápeník svou fotografií nevytváří jen obrazy — navrací nám cit pro krásu skrytou v každodennosti, pro poetiku světla a času. Jeho dílo nám připomíná, že i běžné okamžiky mohou nést nadčasovou hloubku.
Carlos Sardá Vidal
ve své tvorbě propojuje dva světy: pulsující město a klid dokonalé kompozice. Zatímco jeho pouliční snímky zachycují magii pražských uliček, jeho aranžovaná tvorba vyniká jako pečlivě promyšlená vizuální meditace. V posledních letech se věnuje tvorbě studiových zátiší — často kombinuje vodu, sklo a běžné předměty denní potřeby, čímž vytváří minimalistické, ale symbolicky nabité kompozice, zachycují krásu detailu, strukturu materiálu a proměnu světla při subtilních interakcích tekutiny a pevného povrchu. Tento autorský přístup mu umožňuje provádět dialog s formou a materiálem — plochy skla, linie kapek vody nebo průzory v odrazech odhalují estetiku, která z běžných objektů vyzařuje ticho, váhu a meditaci. Jeho fotografie svědčí o tom, že umí pracovat jak s veřejným prostorem města, tak s intimním světem objektů v režií světla a času. Pro výstavu „Viděno čtyřmi“ přináší Carlos svou schopnost kombinovat minimalismus, ticho a detail — jeho aranžovaná zátiší doplňují kolektivní dialog výstavy svým klidným, ale silným pohledem na strukturu a symboliku věcí.
